Edukační homeoterapie - práce s psychikou

Práce s psychikou je pro uzdravení z rakoviny naprosto klíčová. Pokud něco dokáže zázraky, tak je to právě hluboká změna postoje na psychické rovině.

Za dvacet pět let práce s onkologickými klienty jsem u nich vypozoroval následující :

- neumí říci ne, snaží se ostatním pomáhat, na sebe často zapomínají
- neumí si udržet své hranice, ostatní je často překračují
- nemají sebevědomí, jejich Já je oslabené
- mají obrovský podvědomý strach udělat chybu, vše se snaží kontrolovat
- nesou si hluboko uvnitř sebe velké zranění
- život na tomto světě je pro ně v určitém směru velmi obtížný a těžký

Tyto vlastnosti se opakují u každého onkologického klienta, se kterým jsem pracoval (v různé podobě). Toto je vidět navenek. Uvnitř (na nevědomé rovině) je to mnohem složitější, často opačné než navenek. A tady pak začíná  skutečná práce sama na sobě, která není pro žádného klienta s rakovinou vůbec jednoduchá, ale která pak může udělat opravdové zázraky. 

Kořen onkologického onemocnění je dle mých zkušeností na mentální rovině. Velmi podobně (viz. výše) se u onkologických pacientů chová jejich imunitní systém. Je nereaktivní, pasivní, nestráží si své hranice a vadné buňky je překračují. 

Psychická rovina (příčina) rakoviny, o které se zmiňuji a kterou považuji za stěžejní, znamená dlouhodobý mentální a emoční stav ještě před vypuknutím nemoci. Myslím tím tedy psychickou příčinu rakoviny, která se později (pod vlivem dalších okolností) projeví na fyzické úrovni v podobě nádoru. 
Tento stav je potřeba oddělit od psychické reakce, když se klient dozví svoji onkologickou diagnozu (a náhle se mu změní celý svět), nebo prochází náročnou léčbou západní medicíny. To je něco jiného (i když je to také velmi důležité a nepřímo spolu tyto stavy vždy nějak souvisí).

Na práci s psychikou není současná léčba rakoviny konvenční medicínou vůbec zaměřená. Bohužel. Proto cílená terapie zaměřená na práci s psychikou může přinést velmi odlišné výsledky, než postupy konvenční medicíny.

Pokud se podaří udělat hluboko v sobě změnu postoje, mohou se dít zázraky. Pravděpodobně přesně toto se podaří nemocným s rakovinou, u kterých dochází ke spontánnímu uzdravení (i v pokročilých stádiích rakoviny).

Co podle mé zkušenosti nemusí být každému ku prospěchu?

- "Bojovat se zákeřnou rakovinou". Toto vůbec nemusí být ta nejefektivnější strategie, i když to zní dobře a často se to takto prezentuje ve masmédiích. Pokusím se to krátce vysvětlit. Jsem přesvědčen, že rakovina vás nepřišla primárně zabít, ale něco zásadního naučit. Navíc u onkologických pacientů je nádor součástí jejich těla (tělo ho samo vyživuje). Bezhlavě "bojovat" s rakovinou je pak tak trochu jako bojovat proti sobě samému, jako rozběhnout se hlavou proti zdi. Bojujete se svým "učitelem". Mnohem moudřejší a v praxi výrazně efektivnější je snažit se pochopit, co konkrétně vám přináší rakovina za poselství o vás a o vašem životě - co by jste měli ve svém životě změnit a začít dělat jinak.  Všichni pacienti, kteří se spontánně vyléčili z velmi pokročilých stavů rakoviny mají jedno společné - změnili svůj život a zásadně změnili postoj k moha klíčovým situacím ve svém životě.

- Snažit se být pořád co nejvíce pozitivní. Tato strategie rozhodně nemusí pomoci každému - spíše naopak. Dalo by se říci, že je to spíš dobrý námět pro článek nějakého časopisu o módě, než terapeutická realita. Pozitivní maskou totiž můžeme překrývat to, co nás uvnitř zraňuje. A to co nás uvnitř zraňuje je nutné ve správný okamžik pojmenovat, nechat vyjít "ven" a pořešit. Přijmout, s láskou. Vyléčit se opravdu "z rakoviny" znamená odpustit těm, co nás zranili, naučit se pochopit a mít rádi ty, co nám ublížili, pojmenovat a přijmout mnoho bolestivých věcí, co se nám v životě přihodilo (a my jsme to celou dobu jenom někam v pozici oběti v sobě schovali). A tento proces z principu není nikdy příjemný a pozitivní, alespoň ne ze začátku. Proto například pokud v určitém okamžiku v rámci edukační homeoterapie na naší klinice začnou klienti s rakovinou projevovat emoce (plakat, projevovat strach nebo nadávat), tak je to typicky velmi vítaná reakce, i když nemusí být zprvu vůbec příjemná. 
Vzpomínám si, před mnoha léty, na jednu klientku s velmi pokročilým onkologickým nálezem, které většinou v prodejně s pečivem prodali dva dny starý chleba, který jim tam zbyl. Věděli, že jim to projde - udělala si pak z toho doma topinky. "Přece se tam před všemi nebudu hádat, to je pod mojí úroveň" říkala mi. Po podání homeo-terapeutického prostředku Staphysagria se při dalším nákupu v pekárně vrátila s tvrdým chlebem po jedné minutě z venku, praštila s ním v prodejně o pult a řekla velmi naštvaně. "Chci dnešní chleba" !  

Copyright ©. 2021  Ing. Aleš Sušický. Všechna práva vyhrazena.